Reportáž
Naučná stezka Dářko
Naučná stezka DÁŘKO
Vážení návštěvníci,
vítáme Vás v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy vyhlášené v roce 1970 pro zachování harmonicky vyvážené kulturní krajiny s významným zastoupením přirozených ekosystémů Českomoravské vrchoviny. Rozloha oblasti rozkládající se na historickém pomezí Čech a Moravy činí přes 709 km2 a k jejím nejzajímavějším krajinným celkům, pro tuto oblast specifickým, patří rašelinná sníženina geomorfologického okrsku Dářské brázdy. Rašeliništní společenstva vtiskují tomuto území charakteristický ráz, v mnohém připomínají vzdálenou severskou tajgu, patří k člověkem nejméně dotčeným částem přírody a tvoří zde unikátní biocentrum územního systému ekologické stability nadregionálního významu. K poznání jedinečných přírodních hodnot území pro Vás zřídila CHKO Žďárské vrchy naučnou stezku ochrany přírody, jež Vás kolem rybníka Velké Dářko může provázet a zprostředkovat Vám ucelený obraz oblasti, v níž je ochranu přírodních prvků nutno sladit s limitovaným využíváním prostředí lesním a zemědělským hospodářstvím, trvalým osídlením i rekreační návštěvností. Proto je oblast územně diferencována do 4 zón odstupňované ochrany přírody a například v protiváze soustředěné rekreace u hráze Velkého Dářka jsou okrajová litorální společenstva rybníka a lesní porosty Padrtin vymezeny pro nerušené hnízdění vodního ptactva a existenci královské zvěře jelení. Tváří v tvář největšímu rybníku Českomoravské vrchoviny v národních přírodních rezervacích Dářko a Radostínská rašeliniště předkládaných k začlenění do soustavy Natura 2000 Evropské unii. Nevstupujte proto, prosím, mimo trasu naučné stezky ochrany přírody a svým ohleduplným chováním podpořte zachování nenahraditelného bohatství naší přírody pro budoucnost.
Na okružní trase v délce 9 km procházející vesměs lesními úseky kolem rybníka Velké Dářko je zřízeno 15 informačních zastávek.
1. Rybník Velké Dářko
K založení rybníka Velké Dářko historické prameny uvádí : „Dne 15.ledna 1480 obdržel Viktorin, syn krále Jiřího z Poděbrad, od kláštera Žďárského, jehož opatem byl Linhart, místo pusté a dílem zarostlé řečené Darskko, aby na místě této pustiny rybník vystavěl… Za místo toto zavázal se Viktorin na každém spuštěnie rybníka dávati klášteru beze vší odpornosti 20 kop kapruov.“
V dalším období Velké Dářko jako součást hospodářské rybniční soustavy na řece Sázavě sloužilo k dodávkám vody pro pohon hamrů a pozdějším železářským hutím u Polničky.
V současné výměře 206 ha patří k největším, ale i nejvýše položeným rybníkům. Jeho rybářské využití je však pro studenou, z rašelinišť kyselou vodu dosahující 5.stupně pH, velmi omezené a rybník tak patří k nejméně úživným. Kapru se v těchto podmínkách nedaří, zato jsou vhodné pro štiku a okouna, jež se zde přirozeně vytírají. Čistý přírůstek na 1 ha činí dle údajů Rybářství Žďár n.S. pouze 20-30 kg ročně, což je 15-20 krát méně než představuje průměr. Rovněž nově zaváděná lososovitá ryba síh peleť vykazuje v těchto podmínkách pro nedostatek planktonu jen slabé přírůstky.
Rybník situovaný v čistém lesnatém prostředí je však stále více využíván jako „moře Vysočiny“ k rekreačním účelům a je dnes známou a vyhlášenou rekreační oblastí. Okrajová zóna rybníka s rákosinami je hnízdištěm vodního ptactva a je vymezena jako klidová, bez přístupu veřejnosti.
2. Ptactvo rybníka a okolních lesů
Vodní plocha rybníka s pobřežními rákosinami je životním prostředím řady druhů vodního ptactva. Pravidelně zde hnízdí kachna divoká, polák velký a polák chocholačka, lyska černá, potápka roháč a potápka malá, z drobného ptactva rákosníci a strnad rákosní. Rybník je i důležitou tahovou zastávkou ptáků, hostí četné druhy bahňáků, husy velké, protahují zde i stále vzácnější dravci – orlovec říční, luňáci, pochop rákosní a pilich šedý, jenž v okolí občas i zahnízdí. Při okrajích rybníka často loví volavky popelavé a na hladině nelze přehlédnout v poslední době rozšířené labutě velké.
V okloních lesních porostech, zastoupených zejména rašelinnými smrčinami a bory, běžně hnízdí sýkory parukářka a uhelníček, červenka obecná, linduška lesní, setkáme se zde i s našimi nejmenšími pěvci střízlíkem obecným a králíčkem obecným. Uslyšíme z vrcholků stromů zpívajícího brávníka obecného nebo bubnování datlů a strakapoudů, často uvidíme i káně lesní, jež po soumraku v lovu hrabošů střídá puštík obecný.
S těmito, ale i s dalšími zde se vyskytujícími druhy ptactva, se ovšem budete mít příležitost setkat, jen budete-li při procházce po stezce zachovávat klid.
3. Vodohospodářský význam lesů
Žďárské vrchy leží na hlavní evropské rozvodnici mezi Černýma Severním mořem a jsou významnou pramennou oblastí. Zde se rodí řeky Svratka, Sázava, Doubrava, Chrudimka, Oslava a další toky, napájené vodou z bezpočtu pramenů a drobných vodotečí. Stružný potok, u něhož se nacházíme, pramení na 802-806 m n.m. vysokém hřebeni Šindelného a kamenného vrchu, necelých 5 km vzdušnou čarou severovýchodně odsud, a je považován za hlavní pramenný přítok Sázavy, nesoucí tento název po svém výtoku z rybníka Velké Dářko.
Vládním nařízením č.40 z roku 1978 byl vodohospodářký význam oblasti zohledněn jejím vyhlášením za chráněnou oblast přirozené akumulace vody a geomorfologický okrsek Dářské brázdy, v němž se nacházíme,význam oblasti z hlediska vodní retence plně reprezentuje. Na plochém rozvodí zde dochází k bifurkaci toku vod do dvou říčních systémů – Sázavy a Doubravy, na nichž je již od konce 15. století vytvořena rozsáhlá rybniční soustava. Největším rybníkem je Velké Dářko o rozloze 206 ha a objemu 3.895 tis. m3, dalšími rybníky na Sázavě jsou Nový rybník (15,7 ha – 175 tis. m3), Železný, Stříbrný, atd. Malé Dářko, vzdálené asi 2 km severně odsud, má katastrální rozlohu 16,4 ha a objem 60 tis. m3 vody a odtéká z něj Štírový potok do Doubravy, na níž jsou dále rybníky Doubravník (10,5 ha – 84 tis. m3), Řeka (45 ha – 650 tis. m3), Ranský, atd.Vodohospodářský (desukční) význam oblasti je umocněn rozsáhlými rašeliništi, s výměrou přes 300 ha a odhadovanou kubaturou rašeliny téměř 9 mil. m3, uplatňujícími se významnou měrou v retenci vody a tvořícími zásobárnu vody v sušších obdobích.
4. Tajga Žďárských vrchů
V oblasti Velkého Dářka jsou vytvořena charakteristická rostlinná společenstva na rašelinách, udávající území ráz v mnohém připomínající severskou tajgu.
V závislosti na vlhkosti a hloubce rašelinných vrstev jsou rostlinná společenstva zonálně rozčleněna od okrajových smrčin, v místech, kde mělké rašelinné vrstvy vykliňují na minerální půdy, přes rašelinné borové smrčiny s příměsí břízy pýřité až po řídký rašelinný bor na hlubokých rašelinách. V bylinném podrostu se tato zonace projevuje přechodem chudé vegetace smrčin se sporadickými acidofilními mechy, kapradinami a šťavelem, při světlých okrajích i s třtinou, metlicí a význačným sedmikvítkem evropským, ve zvyšující se zastoupení rašeliníku, brusnicových keříčků borůvky , brusinky, vlochyně a klikvy bahenní, trsů suchopýru pochvatého a ostřic. Tato přirozená zonace rašeliniště je v některých částech narušena dřívější těžbou rašeliny a vzniklé zavodněné prohlubeniny jsou sekundárně postupně zarůstány rašeliníky a další vegetací vrcholící přirozenou sukcesí dřevin.
V okrajových částech, v nichž rašelinné vrstvy vykliňují na minerální oglejené a zamokřené půdy, je pro řádné obhospodařování velmi labilních smrkových porostů zřizována již od 19. století síť odvodňovacích příkopů. Porosty na hlubokých rašelinách jsou zařazeny v kategorii lesa ochraného a jejich hospodářské využití je podřízeno plnění ostatních funkcí lesa, tj. především funkci vodohospodářské – desukční a ochrany přírody.
5. Význam rašelinišť
Dářská rašeliniště tvoří význačný krajinný prvek oblasti s velkým významem vodohospodářským a vědeckým. Rozborem rostlinných zbytků konzervovaných v jednotlivých rašelinných vrstvách, zejména analýzou pylových zrn, je možno studovat vývoj vegetace v území a rašeliniště se tak stávají neobyčejně cenným vědeckým dokladem přírodního vývoje v dávné minulosti. Nejníže uložené nejstarší vrsty promíšené s jílovitým podložím obsahují zetlelou rašelinu tvořenou převážně rákosem, vzniklou v preboreálu zarůstáním tehdejšího mělkého jezera. Na ně navazují vrstvy rašeliny ostřicové, proložené zbytky zetlelého dřeva olše, břízy a borovice, z teplejšího období boreálu, přecházející přes ostřicovo suchopírové až k rašeliníkovo suchopýrovým vrstvám se silně zastoupenými dřevinnými zbytky borovice a smrku, z chladnějšího období atlantika. Povrchové vrstvy rašeliny jsou tvořeny recentními rašeliníky a mechy se suchopýrem a kořeny dřevin, ostřic a brusnicovitých rostlin.
Odedávna sloužilo rašeliniště i jako zdroj paliva získávaného tzv. borkováním. Roku 1857 se zde např. dobylo na 8,5 miliónu rašelinných cihel – borků, vysoušených v prokládaných hromadách a používaných jako nepříliš výhřevné palivo (asi 2100-2300 kcal.). Při nedostatku dřevěného uhlí byla rašelina používána i v nedalekých železářských hutích u Polničky. Po 1. světové válce borkování zaniká a rašelina je příležitostně využívána jen pro drobné hospodářské účely. Dnes je v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy těžba rašeliny, jako závažný zásah do biologie krajiny, devastující přírodní prostředí, zakázána.
6. NPR Radostínské rašeliniště
Ochrana území ve výměře 30,5168 ha, s ochranným pásmem 35,0754 ha, v k.ú. Vojnův Městec a Radostín byla zřízena výnosem MK ČSR ze dne 17.6.1987.
Cílem ochrany je zachování rašeliniště s charakteristickými a vzácnými rostlinnými a živočišnými společenstvy.
Rašeliniště je přechodového typu, v němž starší slatinné vrsvy jsou překryty kyselou vrchovištní rašelinou rašeliníko suchopýrovou s příměsí dřevin, vzniklou v období atlantika a hloubka rašelinných vrstev zde dosahuje až 570 cm. V části území byla v minulosti prováděna těžba rašeliny borkováním na palivo a tak vedle primárních přírodních společenstev s porosty rašelinných blatkových borů jsou rozšířena sekundární vývojová stadia rašelinné vegetace postupně zarůstající zavodněné těžební prohlubeniny s plovoucí rašelinou. V okrajových částech vykliňují rašelinné vrstvy na oglejené minerální půdy s ostřicovými porosty zahrnutými v ochranném pásmu rezervace. Roztroušené nálety borovice, břízy pýřité a smrku dotváří ráz území severské tajgy. Z pokryvu rašeliníků vystupují vyvýšené bulty suchopýru pochvatého a úzkolistého, jejichž bělavé pápěří oživuje rašeliniště počátkem léta. K charakteristickým vrchovištním rostlinám patří brusnicovité keříčky vlochyně, borůvky, brusinky a klikvy bahenní, na světlých místech roste vřes. Dosud zde roste chráněná a silně ohrožená rosnatka okrouhlolistá, bazanovec kytkokvětý, zábělník bahenní a další ohrožené druhy.
Jedinečně zachovaná přírodní společenstva jsou předmětem vědeckého výzkumu, nevstupujte proto mimo trasu naučné stezky.
7. Živočišstvo rašeliniště
Na specifické prostředí rašeliniště je vázán výskyt řady chráněných a na bytí ohrožených druhů živočichů. Z bezobratlých je význačný výskyt mravenců (Formica lugubris), žluťáska borůvkového, modráska stříbroskvrného, některých pavouků a dalších druhů hmyzu vázaného na rašeliniště.
Z obratlovců hostí rašeliniště několik druhů obojživelníků jako jsou skokan ostronosý, čolek horský, z plazů hojnou ještěrku živorodou a ubývající zmiji obecnou.
K význačným druhům ptactva obývajícího rašeliniště patří linduška luční, bramborníček hnědý, pěvuška modrá, bekasina otavní, dříve se zde hojně vyskytoval i tetřívek obecný.
Savci jsou zastoupeni rejskem obecným a rejskem malým, rejscem vodním, zbytkem severského typu zvířeny, rozšířené u nás v dobách ledových , je hraboš mokřadní.
Na rašeliniště navazují vlhké louky, na něž vychází za pastvou srnčí zvěř a zalétá poštolka obecná a káně lesní.
8. Zemědělské hospodářství
Počátky zemědělského využívání oblasti sahají do období kolonizace území Žďárským klášterem na přelomu 13. a 14. století. Drsné klima a nepříznivé půdní poměry, charakteristické rčením, že zde končíval chleba a začínalo kamení, umožňovaly po staletí jen skromnou obživu z pěstování méně náročných plodin a využívání luk a pastvin k chovu dobytka. Obdobný obraz zemědělského hospodářství skýtají i údaje z let kolem 1. světové války, kdy v mozaice drobných pozemků v katastru obce Radostín převažují louky a pastviny asi na 185 ha, obiloviny jsou pěstovány na 95 ha, především oves, méně žito a ječmen, brambory na 34 ha, jeteloviny na 20 ha, v menší míře jsou pěstovány řepa, zelí, mák a v tkalcovské tradici obce významný len, 17 ha je ponecháváno úhorem.
K zásadním, přírodním podmínkám však leckdy neodpovídajícím změnám, dochází až se zaváděním velkovýrobních technologií a chemizace zemědělství. Ve scelených honech nyní dvojnásobně převažuje orná půda nad výměrou luk a pastvin, pěstovány jsou především obilniny – žito, oves, pšenice, ječmen – v průměru asi na 100 ha, snížila se výměra brambor na 20 ha, naopak vzrostla výměra technických plodin – lnu (30 ha), řepky (10 ha), kmín (15 ha) a významné je pěstování pícnin na orné půdě (25 ha) pro živočišnou výrobu zaměřenou na chov skotu. Výnos obilnin,jež činil po založení družstva v r 1958 v průměru 5-8 q/ha na více než 40 q/ha. Nesporný vzestup hmotné úrovně byl však provázen i narušením životního prostředí a vztahu k půdě.
Ještě před vyhlášením CHKO Žďárské vrchy bylo rozhodnuto o velkoplošném odvodnění 1449 ha zemědělské půdy v rámci akce Velké Dářko, realizované v letech 1969-1973, a navzdory vyhlášení chráněné oblasti přirozené akumulace vod dochází ke zhoršování její kvality. Vzhledem k vodohospodářskému významu oblasti a ozdravení životního prostředí je třeba hledat perspektivu v „ekologizaci“ zemědělství odpovídající přírodním podmínkám území, navracející se tak ve svém principu ke „spolupráci s přírodou“ tak, jak ji provozoval rolník již odpradávna.
9. Obec Radostín
Obec byla založena pravděpodobně koncem 13. století kolonizací močálovitého pralesa na česko-moravském pomezí při tzv. Libické stezce, Žďárským klášterem. V jejím okolí stávaly kdysi ještě osady Radvanec, zaniklá zřejmě koncem 14. století a Lhota, připomínaná ještě v r. 1457, jako pustá uváděna 1493, patrně zničená Uhry. Po celou dobu svého historického vývoje byla obec ryze zemědělská, doplněk nuzné obživy poskytovala sezónní práce v lese, exploatace rašeliny na palivo tzv. borkováním (jak případně dokládá název osady Borky, jinak také Bída), zejména však podomácké tkalcovství a po r. 1900 rozšířené síťkování (výroba vlasových sítěk).
Zajímavý obraz o vývoji obce poskytují historické prameny a později i obecní kronika v údajích o počtech obyvatelstva. Po pustošivé třicetileté válce je v obci Radostín udáváno r. 1653 pouze 21 obydlených usedlostí, Josefínský katastr z r. 1785 jich uvádí 48, tzv. stabilní katastr z r. 1846 již 78 usedlostí s 607 obyvateli a v r. 1860 dokonce 94 usedlostí s 757 obyvateli. Koncem 19. a počátkem 20. století dochází však již k úbytku obyvatelstva, nuceného z nedostatku práce a obživy k vystěhovalectví, nezřídka směřujícího až do Ameriky a úbytek obyvatel obce podmíněný dalšími sociálními změnami pokračuje i v poválečných obdobích. V roce 1958 má obec 291 obyvatel, v roce 1970 – 264,1980 – 230, řada usedlostí je využívána a obnovována pro rekreační účely. V intravilánu obce návesního typu jsou v různé míře zachovány chalupy rázu horské lidové architektury a z toho je třeba vycházet i v programu obnovy charakteru vesnice včetně návaznosti na obnovu krajinného detailu v okolí.
10. Geologická stavba území
Geologicky náleží oblast Dářka do Českého masivu, ke křídovému výběžku Dlouhé meze, zasahujícím od severozápadu (Kolínská oblast) do krystalických hornin na styku Strážeckého modlanubika a Svrateckého krystalinika.
Druhohorní svrchnokřídové sedimenty o mocnosti vrstev 30-74 m jsou tvořeny vápnitými a glaukonitickými pískovci, slínovci a destičkovitě rozpadavými opukami, v nichž lze ojediněle nalézt i zkamenělé zbytky schránek paleontologických živočichů. Na těchto špatně propustných sedimentech se v mělce zavodněné Dářské sníženiny vytvářela, ukládáním organického materiálu při omezeném přístupu vzduchu za klimaticky vhodných podmínek doby poledové, rašelina. Dářská rašelinná ložiska, nerozsáhlejší v celé Českomoravské vrchovině, dosahují va třech izolovaných, na minerální půdu vykliňujících lokalitách, rozlohy 300 ha, s odhadovanou kubaturou rašeliny téměř 9 mil. m3 a největší zjištěnou hloubkou rašelinných vrstev až 8,6 m.
V SZ části se nad největším rašelinným ložiskem Padrtiny zvedá výrazný opukami budovaný strukturní svah Radostínských Strání (652 m n.m.) a dále křídový výběžek přechází do oblasti Strážeckého moldanubika tvořeného biotickými rulami s vložkami svorů, amfibolitů, dioritů a dalších hornin tzv. pestré série, jehož součástí je intrusivní těleso Ranského ultrabazického masivu nacházejícího se asi 4 km SZ odsud. Na protější straně Velkého Dářka přechází křídový výběžek do Svrateckého krystalinika tvořeného migmatitizovanými biotickými a dvojslídnými granitizovanými rulami, z nichž jsou budovány Žďárské vrchy.
11. Národní přírodní rezervace Dářko
Nejcennější část největší rašelinné lokality Padrtiny, chráněné již od roku 1933, v nynější rozloze 61,61 ha, byla vzhledem ke svému mezinárodnímu významu v roce 1992 zařazena do kategorie národní přírodní rezervace.
Cílem ochrany je zachování rašeliniště s charakteristickými a vzácnými rašelinnými rostlinnými a živočišnými společenstvy. Rašeliniště je přechodového typu, v němž starší slatinné vrstvy byly překryty kyselou rašelinou rašeliníko suchopýrovou s příměsí dřevin, vzniklou v období atlantika, a hloubka rašelinných vrstev zde dosahuje až 8,6 m. Území je porostlé rašelinným borem blatkovým na hlubokých rašelinách. S borovicí blatkou, vytvářející rozvolněné nižší porosty s četnými kříženci s obyčejnou borovicí lesní, se zde setkáváme na jedinném místě v celé Českomoravské vrchovině. V okrajových partiích rašeliniště je dále zastoupen smrk a bříza pýřitá. V porostech jsou na pokryvech rašeliníků rozšířeny charakteristické vrchovištní rostliny, jako jsou klikva bahenní, kyhanka sivolistá, brusnice vlochyně, borůvka a brusinka, suhcopýr pochvatý, suchopýrek alpský, rosnatka okrouhlolistá, zábělník bahenní, vrba rozmarýnolistá, některé vzácné druhy ostřic a specifických hub. Na rašeliniště je vázán i výskyt charakteristických druhů živočišstva, především bezobratlých, jako jsou některé druhy hmyzu apod.
Jedinečně dochovaná vrchovištní společenstva jsou předmětem vědeckého výzkumu, nevstupujte proto mimo trasu naučné stezky.
12. Lesní hospodářství
Lesní komplex Padrtiny zahrnuje vesměs porosty na rašelinných a zamokřených lesních půdách, vyžadující specifický režim obhospodařování. Hluboké rašeliny s přirozenými porosty blatkových borů jsou zařazeny v kategorii lesa ochranného a jejich hospodářské využívání je podřízeno přírodovědným a vodohospodářským záměrům. V okrajových částech, s mělčími rašelinnými vrstvymi vykliňujícími na minerální podmáčené a oglejené půdy, jsou hospodářské lesní porosty, tvořené převážně smrkem, značně labilní a silně ohrožené zamokřením a větrem.
Nejrozsáhlejší kalamitou, v objemu přes 320 000 plm dřeva, byly zdejší lesy postiženy při sněhové vánici 26.-27.10.1930. Na zpracování polomů muselo být povoláno 350 rusínských dřevorubců a k odvozu dřeva byla zřízena úzkorozchodná (0,76 m) lesní železnička vedoucí v délce asi 10 km od Dářka přes Račín k pile do Hamrů n.S. Dřevo bylo dopravováno na železných oplenových vozících tažených parními a benzínovými lokomotivami. Železnička byla v provozu v letech 1931-1934, a po jejím zrušení bylo její těleso využito v cestní síti.
Kalamitním rozvrácením porostů došlo rovněž ke zvýšenému zamokření lesních půd, jež si vynutilo provedení rozsáhlé odvodňovací sítě, navazující zčásti na torzo dřívějších příkopů budovaných již od 19. století. K nové rekonstrukci a rozšíření odvodňovací sítě v polesí dochází pak ve čtyřech etapách od r. 1964, na ploše 418,72 ha, s celkovou délkou recipientů 30,9 km, z toho v lesním komplexu Padrtiny na ploše 175 ha, s recipienty v délce 8,7 km. I když jsou meliorační opatření pro obhospodařování lesa v těchto podmínkách nezbytné, měla i negativní dopad v tom, že projekt odvodnění schválený ještě před yyhlášením chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, zasáhl v některých částech přespříliš hluboko do rašeliniště v ochranném pásmu nynější národní přírodní rezervace Dářko.
13. Klidová oblast zvěře "Padrtiny"
V rámci CHKO se nachází v r. 1958 zřízená chovatelská jelení oblast č.23 „Žďárské vrch“. Její součásná výměra honební plochy činí 30 552 ha, z toho asi 24 000 ha lesa.
Chov je zaměřen na zvyšování kvality místní populace jelení zvěře, současně s cílem snížení škod působených zvěří v lesním hospodářství. Základním předpokladem splnění těchto cílů je dosažení normovaných stavů a struktury populace zvěře v oblasti, činících v daných podmínkách IV.bonitní třídy honitby, 150 ks zvěře, z toho 60 jelenů, 60 laní a 30 kolouchů. Skutečné stavy zvěře zjišťované předjarním sčítáním jsou ovšem vyšší, v roce 1992 činily např. 250 ks, a i když nedosahují úrovně 60. – 70. let, kdy bylo přezvěření trojnásobně vyšší, jsou škody způsobené jelení zvěří v lesním hospodářství vysoké. Ohryzem a loupáním kůry jsou v CHKO Žďárské vrchy ohroženy zejména mladší porosty ve stáří 30-60 let, na odhadované výměře kolem 10 000 ha. Silně poškozené smrkové porosty pak podléhají houbové hnilobě působené především pevníkem krvavějícím a národohospodářské ztráty vznikající znehodnocením dřevní hmoty dosahují mnohamilionových částek.
Stupňující se návštěvnost centrální části Žďárských vrchů, spolu s dalšími negativními vlivy včetně důsledků imisí, vytlačují zvěř do nižších poloh mimo jelení oblast, kde dochází ke zvyšování škod. V místech, kde se jelení zvěř nejvíce zdržuje, jsou proto pro její ochranupřed rušivými civilizačními vlivy zřizovány klidové oblasti zvěře. Územním plánem bylo v CHKO Žďárské vrchy zřízeno 8 těchto klidových oblastí zvěře a patří mezi ně i oblast Padrtiny. V oblastech je stanoven zákaz vjezdu motorových vozidel a vstup do lesa mimo cesty a značené stezky. Zachovávejte klid!
14. CHKO Žďárské vrchy
Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy byla v kulminační části Českomoravské vrchoviny, o rozloze 715 km2 na pomezí Jihomoravského a Východočeského kraje, vyhlášena výnosem MK ČSR 8908/70 ze dne 25.5.1970.
Svými neokázalými hodnotami kulturní krajiny, formované již po staletí lidskou činností v harmonickou rovnováhu přírodních i člověkem vytvořených prvků, poutá již po generace stále větší pozornost návštěvníků. Zachování harmonicky vyváženého zdravého životního prostředí je základním posláním oblasti uloženým za povinnost i všem jejím návštěvníkům.
Součástí oblasti je i významný krajinný celek Dářko, s rozsáhlými rašeliništi a vodními plochami reprezentujícími vodohospodářský význam oblasti. K jeho poznání pro Vás Správa CHKO Žďárské vrchy, s brigádnickou pomocí dobrovolných ochránců přírody, připravila tuto naučnou stezku ochrany přírody.
Na okruhu v délce asi 10 km Vás může provázet kolem rybníka Velké Dářko a seznámit Vás u východiska stezky, při vstupní bráně bývalé obory v blízkosti kempu Karlov a na dalších 15 zastávkách na trase stezky vybavených informačními tabulemi, s přírodními zajímavostmi i životním prostředím oblasti. Ukázněným chováním pomozte i vy chránit naše nenahraditelné přírodní bohatství.
15. Rekreace na Dářku
Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy rozkládající se na pomezí Čech a Moravy v severní části Českomoravské vrchoviny poutá svými přírodními hodnotami i neokázalými půvaby kulturní harmonické krajiny stále větší pozornost návštěvníků.
K jejím nejzajímavějším a rekreačně nejnavštěvovanějším částem patří významný krajinný celek Dářka. Žďárské vrchy jsou řazeny do I.kategorie rajonizace cestovního ruchu a v prostoru Velkého Dářka je vybudováno rozsáhlé rekreační středisko. Jeho počátky sahají do konce 50. let, kdy u Nového rybníka vzniká několik prvních chat, od r. 1956 je budována loděnice a chaty jednoty pod hrází V. Dářka. V letech 1965/66 začíná v návaznosti an první 3 chaty výstavbachatové osady na pravém břehu Nového rybníka, později potom výstavby chatových osad Podlán I. a II., v enklávě mezi lesy JV pod rybníkem V.Dářko. Počátkem r. 1992 je evidováno u Dářka 252 chat. Nad zátokou V.Dářka v katastru obce Karlov jsou budovány chatky s přilehlým tábořištěm v letech 1978-80. K rozšíření a zkvalitnění rekreace je v letech 1989-1991 provedeno odbahnění zátoky a zřízení pláže. Meliorací v prostoru u Karlovského potoka je umožněno rozšíření tábořiště.
„Moře Vysočiny“, jak bývá Velké Dářko často nazýváno, poskytuje díky své poloze v zdravém lesnatém prostředí kvalitní podmínky k letní rekreaci a pěstování vodních sportů. Současná špičková denní návštěvnost o prázdninách může dosáhnout až 20 tisíc osob a k uspokojení rekreačních požadavků i dalších společenských zájmů v daných kapacitních možnostech oblasti je proto nutné určité územní usměrnění a dodržování statutu rekreační oblasti Dářko. Věříme, tato opatření koordinující jednotlivé rekreační aktivity navzájem i ve vztahu k ochraně přírody a životního prostředí, s pochopením přijmete. Jen tak je totiž možno sladit např. rekreační využití rybníka koupajícími se plavci s plavbou plachetnic či surfů a v protiváze soustředěné rekreace vymezit zadní okrajovou zónu rybníka s rákosinami jako klidovou pro hnízdění vodního ptactva.
Svým ohleduplným přístupem chráníte své životní prostředí a prospějete k uspokojení z rekreačního pobytu sobě i ostatním.
Použité prameny:
Informační tabule na jednotlivých zastávkách naučné stezky
Doporučené odkazy:
Související fotografie v galerii